Kreslíme portréty

postup kresby

kliknutím zvětšit

obrázek: 01

obrázek: 03

obrázek: 05

obrázek: 07

obrázek: 09

obrázek: 11

obrázek: 13

obrázek: 15

obrázek: 17

obrázek: 19

obrázek: 21

obrázek: 23

obrázek: 25

obrázek: 27

obrázek: 29

obrázek: 31

obrázek: 33

obrázek: 35

obrázek: 37

obrázek: 39

Poznámka: Omlouvám se za kvalitu fotek.
Ilustrační obrázky jsou kresleny na bílém papíře, neumím je vyfotit. Zobrazují se šedě, růžově, modře
– jen bíle ne a ne!  :-(

postup kresby

kliknutím zvětšit

obrázek: 02

obrázek: 04

obrázek: 06

obrázek: 08

obrázek: 10

obrázek: 12

obrázek: 14

obrázek: 16

obrázek: 18

obrázek: 20

obrázek: 22

obrázek: 24

obrázek: 26

obrázek: 28

obrázek: 30

obrázek: 32

obrázek: 34

obrázek: 36

obrázek: 38

obrázek: 40

Poznámka: upozorňuji, že PC nezobrazuje správně nejen barvy obrázků (na každám monitoru jsou barvy trochu jinak) ale možná jsou zkresleny i tvary (poměry stran – že čtverec není čtverec. Zkuste si otestovat monitor

Úvodem:

• Pro lidi, kteří se chtějí učit kreslit portréty, jsem napsala návod: "Jak kreslit portrét". Pro srozumitelnost výkladu popisuji "krok za krokem" kresbu jednoduchého portrétu. Je to postup, který používám já. Nehodí se úplně pro každého. Základním předpokladem pro jeho využití je "umět vidět". Ke kresbě nepoužívám žádné mřížky ani jiné fígle. Kreslím to, co vidím
• vím, že různých návodů jak kreslit a malovat portréty je plno jak na netu, tak vyšlo už i hodně knížek. Koupit si je můžete například na www.vinciana.cz
  Mnoho mých kolegů malířů používá úspěšně zase úplně jiný postup.
  Ano, k cíli vedou různé – a různě složité cesty. Tu svoji nikomu nevnucuji, je jen jedna z možných:

Postup při kresbě portrétu:

a) Čím a na co kreslím:

• Černobílé portréty kreslím nejraději rudkou tmavou "sepie hnědá tmavá" v.č.:4378 na Klasickou čtvrtku (blok A2) (obr.: 01)
• rudku mám ve versatilce B6 a ořezávám si ji do ostré špičky. Vzniklý prach sypu do krabičky a využívám ho pomocí prstu a papírového kapesníčku ke tvorbě stínů, kresbě tmavých vlasů a oblečení (obr.: 02)
• pro gumování a vytahování (kresbu) světel a lesků používám plastickou (tvárlivou) gumu a bílou gumu v tužce, pro zafixování kresby obyčejný lak na vlasy
• největší výhodu rudky oproti tužce nebo uhlu vidím v možnosti kresby více odstínů hnědé. Pokud přitlačím a nerozmáznu – je čára skoro černá, pokud udělám čáru lehce a prstem ji rozmáznu – dostanu světle hnědou. Takto vytvářím celou škálu hnědých až rezavých barev. Rudka dává kresbě portrétu obrovské možnosti zachytit jednoduše různé typy pletí a vlasů – od světlých blondýnek až k černovláskám. Doporučuji vyzkoušet! (obr.: 03 a 04) Kliknutím zvětšit
  Myslím také, že odstíny hnědé jsou pro kresbu portrétu lidí přirozenější, než odstíny černé
• před zahájením kresby (pokud kreslíte podle modelu) je nutno promyslet koncepci portrétu a zvolit vhodnou polohu a výraz modelu. Portrét by měl vyjadřovat i nějaké pocity kresleného, něco "emotivního" navíc, nemá být jen pouhým zobrazením vnější podoby (jako je třeba fotka v občanském průkazu).

b) Jak kreslit portrét černobílý – krok za krokem:

1. krok  – zahájení kresby (obr.: 05 a 06)
   nejdříve nakreslím horní tvar hlavy a účesu, odhadnu výšku čela a umístím obočí
2. krok  – kresba linie očí (obr.: 07 a 08)
   nakreslím linii očí. Zde je veledůležité vidět přesně jejich tvar, vzájemný rozpal a umístění v obličeji. Každé oko má ve své podélné a příčné ose typický rozměr a tvar, který však může být různý u pravého a levého oka téhož modelu. Oči mají vůči sobě a uvnitř obličeje pro každou osobu typickou polohu – rozhodující pro podobu člověka. Toto je potřeba umět vidět a zatím jen jemně zachytit jejich kontury a linii na papír. Chcete-li modelu zalichotit, můžete oči v poměru k hlavě zvětšit, ale ostatní atributy – tvar, směr os, poloha a rozpal musí být zachovány
3. krok  – kresba linie nosu, úst a uší (obr.: 09)
   kreslím linii nosu, úst a uší. Velmi důležité je zachytit jejich tvar, polohu v obličeji a poměr k ostatním částem. Nejste-li si rozměry jisti – můžete si je přeměřit – ale ne cm pravítkem – používá se k tomu tužka vzdálená na délku paže od oka – vezmete např. délku nosu = viděný jedním okem od špičky tužky po Váš palec na tužce a porovnáte ji např. s rozpalem očí, délkou k bradě apod.
   (Nos je důležitá spojnice ostatních ploch v portrétu, musí mít správnou délku v poměru k výšce čela, délce brady, tvaru čelisti, …), dále je důležité všimnout si vzdálenosti nosních dírek od očí. I dlouhý nos nemusí mít vždy nosní dírky dále od očí. Hodně záleží na sklonu hlavy – při zaklonění se nos opticky zkracuje, při předklonění prodlužuje. Ústa je též důležité správně umístit. Podobně jako nos vystupují dopředu a to je při čelním pohledu obtížné správně zachytit. Sledujte umístění středové linky a všiměte si, že většinou se nestýkají v rovné přímce. Naznačte i postraní vrásky k pozdějšímu vypracování tváří. U  uší je důležitá kromě jejich různých tvarů jejich poměrná vzdálenost od vnějších koutků oka
   Poměry a poloha jednotlivých částí obličeje se vlivem perspektivy s různou polohou (nakloněním) hlavy značně mění. Prohlédněte se v zrcadle při přímém pohledu, při natočení, zaklonění a předklonění hlavy. Vidíte, jak např. při zaklánění hlavy jdou uši dolů a při předklánění nahoru?
   Poznámka: V knižních příručkách o kreslení bývá velmi názorně graficky vysvětleno pomocí kružnic, elips, různých os a figurek jak se mění tvary a vzdálenosti při natáčení hlavy. Pro pochopení perspektivy je to výborné, ale pro kresbu portrétu je důležitější "umět to vidět" přímo na modelu, který kreslíte. Pochopit a naučit se to dá nejlépe podle zrcadla
4. krok  – základní linie portrétu (obr.: 10)
   celé dílo uzavřu do tvaru obličeje, načrtnu krk, ramena a doladím celou kompozici obrazu. Velmi přísně porovnám podobu modelu s  kresbou. Nyní je čas na případné korekce a úpravy. Na ukázkovém portrétu jsem zvětšila temeno hlavy (přidáním a rozmazáním) a zmenšila bradu (vygumovat a překreslit) - všimli jste si toho? V této fázi už musí být podoba modelu vidět! Vzájemné proporce částí i celku musí sedět! Pokud se dle mého návodu učíte kreslit, nepokračujte dále, dokud už v této fázi nevidíte podobu. Nakreslete co nejvíc portrétů do tohoto kroku. Dokud nezvládnete zachytit podobu v této "liniové" části, nemá cenu pokračovat. Práce do této fáze by zkušenému portrétistovi neměla trvat déle než 5 minut. (Déle málokdo vydrží sedět bez pohybu.)
   Na Karlově mostě v Praze jsem pozorovala postup práce úspěšného portrétisty: nejdříve nakreslil a dokonale vyfachčil jedno oko i s obočím. Potom stejně dokonale – včetně vystínované panenky nakreslil druhé oko. Pak pečlivě nakreslil ústa a nos a celé to zarámoval do obličeje a účesu. Pak si všiml, že rozpal očí má špatně. Tak jedno oko dokonale vygumoval a detailně ho překreslil o 2mm dále – již do správné polohy. Jeho postup vedl též k cíli, portrét se určitě povedl. Jen se zbytečně dřel se "třetím" okem a málem progumoval papír ;-)
   Znovu zdůraznuji – nejdříve načrtnout celý portrét jen v lehkých liniích, které lze snadno korigovat a teprve když podoba "sedí", tak pokračovat na detailech. Případné gumování a změny tolik "nebolí". Některé nepřesnosti se ani nemusí gumovat – stačí zvýraznit správnou čáru a chybnou využít pro stín …
5. krok  – oči (obr.: 11, 12 a 13)
   detailně vypracuji oči. Oči jsou z celého portrétu nejdůležitější – jsou to "okna do duše". Na nich si dávám záležet. Oči dokresluji současně s obočím, stíny pod obočím a stíny pod očima, současně stínem naznačuji i kořen nosu – dosáhne se tím "hloubky" pohledu a oči t.zv. "nevypadávají". Kreslím obě současně – postupně je zdokonaluji.
   Aby oči vypadaly přesvědčivě, musí být ve správném vztahu s obočím, tvářemi i nosem. Při kresbě oka si všiměte polohy "světýlka v oku" a barvy duhovky (většinou má tmavší okraje)
6. krok  – nos, ústa, uši a tváře (obr.: 13, 14 a 15)
   detailně propracuji nos (včetně rýhy a stínů po stranách a kořenu nosu, stínů a lesků na jeho špičce, …), současně i ústa (včetně všech stínů a rýh kolem rtů a brady), dokreslím uši, domodeluji tváře a krk. (včetně stínu na lícní kosti). Nyní již pracuji metodou postupného zvýrazňování, zdokonalování a prohlubování stínování i lesků. Všechny tyto části kreslím prakticky současně, průběžně je zdokonaluji, přecházím od jedné k další a zpět. Alespoň zpočátku si vybírejte model se zavřenými ústy – nakreslit přirozeně "zuby" je docela náročné
7. krok  – vlasy (obr.: 15 až 17) a dopracování detailů (obr.: 18 a 19)
   vykreslení vlasů. Vlasy nejsou pro výslednou podobu úplně rozhodující (často se mění), tak je zde příležitost si s portrétem "vyhrát" – nakreslit i neexistující efekty – stíny a lesky. S výhodou zde využívám přednosti rudky pro dosažení správné barvy (obr.: 03 a 04) a s pomocí gumy tam snadno "vytáhnu" efektní lesky. Při této práci stále model pozoruji a dopracovávám detaily obličeje – vracím se k očím, přidávám stíny na líci, kolem úst, …, dotvářím náladu a světlo portrétu. (obr.: 18 a 19)
   Proporce a podobu mám zachycenu již od kroku č. 4, (obr.: 10) tak se nyní soustřeďuji na světla, stíny, výraz a "duši" modelu
8. krok  – oblečení (obr.: 20)
   dopracuji oblečení, nezapomenu na detaily jako jsou šperky, knoflíky, krajky a podobně. Zde využívám nastrouhaného prachu z rudky k roztírání prstem
   Oblečení by ale nemělo být více propracované než obličej – ten by měl obrazu vévodit
9. krok  – dokončení portrétu (obr.: 20)
   znovu provedu závěrečné porovnání portrétu s modelem, dopracovávám, dotahuji a zvýrazňuji stíny a lesky. V každé fázi této práce již mohu prohlásit portrét za hotový. Portrét by neměl být jen "fotografickým vyjádřením reality", ale mělo by v něm být něco emotivního navíc. Vytvoříte to pomocí kontrastu a jemných přechodů stínů a lesků, vytvářením "efektů", které však nesmí být na úkor podoby modelu.
   Jak daleko jít do detailů? Kdy je vlastně portrét hotov?? To je otázka, na kterou si každý umělec musí odpovědět sám. Je to jeho výsostné umělecké právo a názory se mohou lišit. Kibicové do toho nemají co kecat! V určité chvíli cítím, že portrét je hotov a další čárka, stín, lesk, … by už byl na škodu celého obrazu.
   Dle mého názoru na kresbě má být vidět, že se jedná o kresbu!
   Někdo propracovává portrét až do fotografických detailů. Obraz je sice na první pohled přenádherný, ("jako fotka") ale budu-li chtít portrét s absolutně všemi detaily, stíny a lesky – tak si raději pořídím uměleckou velkoformátovou fotku. Ta bude vždy "přesnější". Proč bych měla nad obrazem přemýšlet, jedná-li se o kresbu nebo o upravenou fotku? Mimochodem – návod, jak vyrobit kresbu z fotky pomocí Photoshopu býval např. na: "www.polopate.cz/view.php?cisloclanku=2006010601". (Nyní už je odstraněn.) A mám důvodné podezření, že některé "superportréty" co se nabízejí na netu zejména na cizokrajných stránkách jsou takto zpracovány (zvláště je mně to podezřelé, když autor nabízí portrét jen dle fotky a ne i podle živého modelu, např. toto je prý kreslený portrét: "http://img147.echo.cx/img147/3835/digitalbo9004zr.jpg"
   nebo i s postupem práce: "http://img207.imageshack.us/my.php?image=bowip3wb.jpg"
   Vy věříte, že je to opravdu kresleno tužkou – nebo pravděpodobněji s pomocí PC??)
10. krok  – pozadí portrétu – ANO či NE ?? (obr.: 21 až 26)
    Vždy záleží na celkovém obrazu. K blond vlasům se možná hodí pozadí ztmavit a dát jim tak vyniknout (obr.: 21). Nebo chcete-li podtrhnout náladu a zdůraznit výraz tváře (obr.: 22). Naopak u dostatečně zaplněného portrétu by jakékoliv pozadí rušilo (obr.: 23).
    Obecné doporučení zní: za tmavou částí hlavy kreslit pozadí světlejší, za osvětlenou částí hlavy pozadí tmavší – dosáhnete tím hloubky obrazu (obr.: 24)
    U klasického portrétu – hlava a ramena je nejlepší žádné, (obr.: 25) nebo maximálně jednoduché pozadí. U většího portrétu –polo, nebo celé postavy je možné i složitější pozadí (krajinka, část interiéru, …) (obr.: 26)
11. krok  – závěr kresby
    po dokončení celý obraz gumou vyčistím, odstraním nadbytečné šmouhy, odfouknu (štětečkem odmetu) prach a nafixuji. K zafixování kresby používám obyčejný lak na vlasy ve spreji (bez freonů). Po jeho nastříkání na kresbu již nejdou dělat žádné další úpravy, nelze gumovat – kresba je hotova. Pokud se kresba povedla a dá se zarámovat, musí přijít pod sklo a doporučuji i do pasparty. Větší formát, např. A2 do moderních interiérů stačí i bez rámu jen pod sklo, do t.zv. "CLIPSU"

c) Jak kreslit trojbarevné portréty – rudkou a bílým pastelem

• tyto zajímavé portréty kreslím na barevný papír – typ Schamony (obr.: 27), nebo hnědobéžový (obr. 28). Postup "krok za krokem" je do kroku č.4 úplně stejný, od kroku 5 pracuji i s bílým pastelem – zejména při kresbě očí, zubů a hlavně lesků tváře a vlasů. Bílým pastelem podtrhnu i šperky a oblečení
• 10. krok – pozadí maluji většinou vždy! Zakryji tím barvu papíru, kterou nechávám prosvítat jen v částech obličeje. Pozadí maluji ale hned po 4. kroku – předejdu tak případnému náhodnému poškození jemné kresby hotového obličeje
• trojbarevný portrét vynikne nejlépe u hodně barevně výrazných modelů, kde je možno "vyhrát si" s lesky, stíny a hloubkou obličeje a vlasů. Pro každý model není vhodný.

d) Jak malovat barevné portréty

• Barevné portréty maluji klasickými olejovými barvami na plátno (obr.: 29, 31 a 32) nebo na upravenou sololitovou desku (obr.: 30), nebo suchým pastelem (obr.: 33 a 34) na speciální barevný papír (viz. trojbarevné portréty). Nejraději podle modelu, fotce moc nevěřím – bojím se, že zkresluje podobu
• pro malbu portrétu suchým pastelem platí podobné zásady jako pro trojbarevný portrét
• portrét olejem maluji v několika fázích:

1. nejdříve skicuji. Na první skice si promyslím a navrhnu kompozici obrazu a na další skice nakreslím některé zásadní detaily obrazu
   Při malbě podle modelu si nakreslím portrét obličeje, detail ruky apod.
2. poté na připravené plátno kreslím tužkou obrysovou linii stejně jako u černobílého portrétu – krok č.1 až č.4 (obr.: 10)
3. pak maluji podmalbu, tedy celé plátno pokryji v naznačených obrysech základní zředěnou olejovou barvou. (Například obličej, dekolt a ruce a tělovou, vlasy hnědou+rezavou, oblečení černou+červenou a pozadí zelenou-flekatou. Vše včetně různých odstínů.) Správně rozvržená podmalba ušetří následné nánosy barev – to má zásadní význam pro trvalost malby
4. po zaschnutí podmalby maluji kompletní pozadí (mimo vyznačené obrysy portrétu), případně i kompletní oblečení modelu (podle fotky nebo vlastní skicy) – abych si následně jemnou malbu obličeje později nepoškodila
5. po zaschnutí pozadí maluji obličej. (Při malbě podle modelu je to na druhém sezení.) To je nejnáročnější část malby. Barvu si míchám jak na paletě, tak i přímo na obraze. Popsat teoreticky způsob postupného nanášení (štětcem, prsty i špachtlí) a míchání barvy k vytvoření stínů, lesků a hloubky obrazu je složité – radši se mu zde vyhnu. Je to "řemeslo", které se těžko naučíte z knihy. Doporučuji nikoliv teorii, ale raději nějaký malířský kurs nebo kroužek. Tam po živé praktické ukázce zkoušet a zkoušet a zírat na výsledek. A hlavně si nechat poradit …
6. až celý obraz znovu uschne maluji "korekce" (při malbě podle modelu na třetím sezení) – domaluji podrobnosti jako "lesk v očích", upravím "krajku oblečení" a podobně.
   Olej má tu výhodu, že neředěný je krycí, nemusíte nic gumovat ani mazat – prostě nanesete další "lepší" vrstvu – to ovšem jen do doby, než se Vám začne barva odlupovat :-(
7. po úplném zaschnutí barvy nanáším závěrečnou "lazuru" (celý obraz přelakuji). Lazura malbu "sjednotí" a dodá jí hloubku a trvanlivost
8. teprve po zaschnutí lazury je obraz hotov. Chápete již, proč není možné olejomabu "uspěchat"??
   Při malbě podle modelu potřebuji nejméně tři "sezení", a to na fáze číslo 1+2, 5 a 6. Ostatní fáze (včetně domalování fáze 2 a 5) vytvářím mnoho hodin sama dle skici, kterou si nakreslím na 1. sezení

e) Kompozice obrazu

Nezmínila jsem se zde dosud o  kompozici obrazu. (obr.: 35 až 40)
Kompozici nesmíte podcenit, je to základ každého obrazu. Je to sice téma na celou knihu, zde jen pár doporučení pro kompozici jednoduchého portrétu (hlava + ramena):

• oči by Vám měly vyjít zhruba mezi polovinu a dvě třetiny papíru. Má-li model dlouhé vlasy, nebo kreslíte-li i ruku, pak spíše výše – ve 2/3 formátu (obr.: 36), naopak, při kresbě hlavičky miminka mají být oči umístěny níže – až pod polovinou formátu (obr.: 35)
• stranově při přímém pohledu by nos měl být ve svislé ose obrazu, při portrétu ze strany (půl nebo třičtvrtě anfasu) ponechte větší volné místo na straně, kam se model dívá (obr.: 37)
• při kresbě více hlav na jeden obraz se snažte alespon o "nějaké" výtvarné uspořádání kompozice – ne naházet hlavy na papír bez ladu a skladu (obr.: 38)
• poučení v tomto směru hledejte v knihách o umění, studujte obrazy "Starých Mistrů", všímejte si, jak dokonale to uměli (obr.: 39 a 40)

Závěrem:

• pro kresbu portrétu je nejdůležitější "umět vidět". Ze zkušenosti vím, že se to nedá naučit. Musí pro to být talent (prostě "něco od Boha"). Cvičením se to dá zdokonalit, nikoliv naučit. Nedaří-li se Vám to, nezoufejte. Tak jako každý člověk nemůže být malířem (byť někdo tvrdí opak), tak ne každý malíř může být portrétistou (což tvrdím já). Malujte krajinky, kytice, zátiší, … Tam zachycení přesné podoby není až tak důležité a radost z tvorby zůstává
• chcete-li si překreslit jednu fotku, můžete použít metodu "sítě" – kterou si narýsujete na fotku a na papír a detailně přenášíte obsah jednotlivých dílků
  Pěkný návod je na: "http://namalujsi.blog.cz/rubriky/mrizka". Takto si můžete překreslit pár fotek – třeba svých idolů, ale nenaučíte se kreslit portréty. Portrétista musí umět vidět plasticky – zachytit podobu i když se model během kreslení bude neustále hýbat!
  Pro srovnání si můžete na italské stránce "http://www.ilritratto.net/" v pravém Menu "Esempi pratici" podívat třeba na "Mariah Carey". Je tam též návod na kresbu portrétu "krok za krokem". Dle mého názoru se tito italští autoři snaží složitostí ukázky potenciální zájemce od kreslení odradit – aby si radši portrét koupili. Na stránce jsou nepochybně nádherné portréty a některé z nich jsou možná i skutečně ručně nakreslené … Sdělte mi pls. i Váš názor
• pokud se rozhodnete moji metodu kreslení portrétů vyzkoušet, tak na svém BLOGU uvítám Vaše připomínky, názory i ukázky výsledků Vaší snahy (odkaz na Vaši stránku).
  Pokud znáte lepší metodu, tak ji tam pro porovnání stručně popište, nebo uveďte její www.adresu

Kresba portrétu – otázky a odpovědi

1. Otázka: Je lepší kreslit portréty podle fotky, nebo podle modelu?
   Odpověď: Určitě podle modelu. Portrét kreslíte postupně, model vidíte z různých stran i v pohybu, máte tím lepší možnost ho poznat a zachytit jeho podobu, možná i jeho "duši". Podle fotky nekreslíte portrét člověka, ale kreslíte fotku – t.j. věc "bezduše", mohou na ní být chyby v podobě (netypicky přivřené či vykulené oči, zkřivený koutek úst, …), o kterých nemůžete vědět a tím nemáte ani šanci je opravit. Jistě jste si všimli, že na některé fotce si nejste úplně podobní? Navíc jste odkázáni na kvalitu fotky – může být špatně osvětlená, přeexponovaná, nedoostřená, … A pak Vám někdo řekne, že podoba modelu nesedí! A jen Vy víte, že "sedí" podoba s fotkou. Zvlášť nebezpečné je to při kresbě celebrit, když kreslíte podle starší, méně známé fotky a celebrita již změnila podobu (nejenom že zestárla) a lidé dnes znají její "jinou", modernější tvář. Když se učíte kreslit a nemáte vhodný model, kreslete podle zrcadla – to s Vámi bude mít trpělivosti "takakorát"
   Kresbu podle fotky ale úplně nezavrhuji, např. zvířata se podle fotky kreslí lépe a pohodlněji. Po získání zkušeností dokážete i podle fotky nakreslit věrohodný portrét
2. Napadnou-li Vás další jednoduché otázky ke  způsobu kresby portrétu, které mohou zajímat více lidí, napište je do  komentáře na můj BLOG , ráda je zde zodpovím